Homeostáze, homeodynamika

Homeostáze znamená samočinné udržování hodnoty nějaké veličiny na přibližně stejné hodnotě. U živých organismů je to schopnost stabilizovat vnitřní fyzikální a chemické parametry v určitém rozsahu, aby mohly buňky, tkáně, orgány a orgánové systémy řádně fungovat, i když se vnější podmínky mění. Kyberneticky se  homeostáze  vysvětluje jako záporná zpětná vazba, která na základě chybového signálu redukuje odchylky od normativní, správné hodnoty. Jako příklad můžeme uvést termostat, který reguluje teplotu zapínáním a vypínáním topení.

Historie homeostáze

Princip homeostáze nalezneme již ve starověkých řeckých kořenech západní medicíny. Koncept homeostáze v biologii popsal a publikoval roku 1865 francouzský fyziolog Claude Bernard. Pojem homeostáze poprvé použil v roce 1932 americký fyziolog W. B. Cannon.

Homeodynamika – stálé vyvažování

Organické homeostaty jsou ve skutečnosti velmi složité a biolog Humberto Maturana proto navrhl, aby se pro ně pojem homeostáze nepoužíval, protože je omezený a skutečnost příliš zjednodušuje. Ve skutečnosti nejde o pouhé udržování či trvání, nýbrž o dynamické vyvažování. V biologických systémech neexistuje žádný stálý, konečný bod homeostatické rovnováhy. Živé organismy navíc používají kromě samoregulující zpětné vazby také řadu dalších kontrolních a korektivních mechanismů. Maturana proto navrhl nový pojem homeodynamika.

Homeodynamika – nový princip

Tento nový koncept vznikl z biofyzikální teorie termodynamických otevřených systémů, teorie nelineárních dynamických systémů a principu samoorganizace, sebeutváření, autopoiézy. Uvedená témata se objevila v posledních několika desetiletích. Pozn. překl. Toto jsou opravdu nové věci, homeodynamika ani homeodynamics není ještě jako samostatné heslo na Wikipedii, přestože homeostázi tam najdeme.

Homeodynamika je individuální

Homeodynamika bere v úvahu mnoho režimů chování a stále se měnících procesů v živém organismu. Princip homeodynamiky uvádí, že fyziologické a biochemické procesy udržují vnitřní systémy těla (např. krevní tlak, teplotu, pH atd.) v přirozené živé dynamické rovnováze, navzdory změnám vnějších i vnitřních podmínek. Optimální stav není přesně dán. Pohybuje se v dynamickém rozmezí v závislosti na individualitě organismu, způsobu života, věku atd.

Homeodynamika probíhá v čase

Homeodynamika živých organismů navíc vykazuje charakteristické oscilace. Mnoho dějů probíhá v různých intervalech, např. toky iontů přes buněčnou membránu atd. Procesy se opakují v ultradiánních, cirkadiánních, infradiánních a cirkanuálních biorytmech, tedy oscilacích méně než denních, denních, více než denních a ročních, sezónních.

Homeodynamika se mění

Homeodynamické procesy se stále přenastavují. Jakmile je zjištěn nový stresor, organismus se po fyziologické reakci nevrátí do původního stavu, ale vytváří nové dynamické rovnováhy odpovídající právě integrované zkušenosti. To souvisí s principem učení a podmiňování.

Homeodynamika – zvládání stresu

Homeodynamika je základním předpokladem schopnosti živých systémů tvořivě reagovat na stres. Při vystavení zátěži se spouští kaskáda signálů, které vyvolávají fyzické změny v těle, stresovou reakci. Regulátorem homeodynamiky je biopole, popsané v následujícím článku. Poškozené biopole nemůže řídit homeodynamické procesy. Pro harmonizaci a podporu biopole se používají produkty Q-Link® s patentovanou technologií SRTTM. Unikátní hi-tech mikrokrystalické multifrekvenční biorezonátory pro 3. tisíciletí. Výsledek 25 let vědeckých výzkumů na světových univerzitách.

V článku jsou použity údaje z vědecké práce Beverly Rubik, Ph.D.

 

TOPlist